Ivana Jarošová

Vědci z DePaul University v Chicagu (USA) vyvrátili populární mýtus, že megalodon byl obří verzí velkého bílého žraloka. Podle studie zveřejněné v časopise Palaeontologia Electronica měl vyhynulý žralok, který ve skutečnosti nepatří do stejného rodu jako Carcharodon carcharias, štíhlejší tělo než největší dravý žralok současnosti a podobal se spíše žralokovi mako.

Jak autoři píší ve svém článku, již dříve bylo učiněno několik pokusů o určení tvaru těla Otodus megalodon, ale všechny byly spekulativní kvůli absenci kompletní kostry. Odhadovaná délka těla byla odhadnuta na 15 metrů, ale tato hodnota vychází z průměru obratlů velkého bílého žraloka. Vědci navíc zjistili rozdíly v předchozích odhadech délky těla téhož exempláře megalodona.

Pro nový odhad délky těla megalodona použili fosilní exemplář IRSNB P 9893, soubor zubů a 141 obratlů, z nichž se zachovala střední část. Vědci také podrobně analyzovali CT snímky mladého exempláře Carcharodon carcharia a porovnali kostru obratlů s předchozí rekonstrukcí páteře megalodona.

Stránky: 1 2

Vědci z Tokijské metropolitní univerzity odhalili mechanismus regenerace DNA, k níž dochází prostřednictvím homologní rekombinace za účasti proteinu RecA. Zjištění publikovaná v časopise Nucleic Acids Research pomohou identifikovat faktory, které tento proces narušují a vedou k onemocněním, jako je například rakovina prsu.

Homologní rekombinace je nejrozšířenější způsob, jakým buňky opravují poškozenou DNA, která má zlom v jednom nebo obou vláknech. Při tomto procesu se k opravě použije nepoškozená kopie DNA nacházející se v homologním chromozomu. Nejprve je odstraněn (resekován) jeden z přerušených konců a poté protein RecA znovu vloží visící část řetězce do jiného chromozomu, načež je ztracená část řetězce dokončena. Přitom si chromozomy mohou vyměňovat i genetický materiál.

Vědci testovali dva různé modely toho, jak probíhá homologní rekombinace za účasti RecA. V jednom z nich RecA odvíjí část nepoškozeného dvojitého řetězce a zároveň hledá vhodné místo pro vložení konce poškozeného řetězce. Ve druhém dochází k odvíjení pouze tehdy, když již došlo k začlenění.

Stránky: 1 2

Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley navrhli vybudovat flotilu malých vesmírných lodí, které k pohybu využívají energii slunečního světla zachycenou plachtami. Uvádí se to v článku zveřejněném v časopise Acta Astronautica.

Projekt BLISS (Berkeley Low-cost Interplanetary Solar Sail) navazuje na další projekty malých kosmických lodí, včetně CubeSats, ChipSats a Breakthrough Starshot Initiative. Jeho cílem je rychlý a levný průzkum vnitřních oblastí sluneční soustavy.

Stránky: 1 2